Skip directly to content

Popis nemoci

Bolest provází lidstvo od samých počátků jeho existence. Většinou je signálem choroby a varuje před závažným poškozením různých orgánů a tkání. Může se však stát nepříjemným a nevítaným společníkem na dlouhé měsíce nebo roky. Způsobeným utrpením a strádáním bere svému nositeli chuť do života. Egypťané svěřovali své zkušenosti s bolestí starým papyrům, v Mezopotámii bojovali se „zlými démony“ a ve staré Číně zkoušeli překonat bolest akupunkturou. Nejeden učený spis o bolesti nám zanechal Hippokrates ze starověkého Řecka, stejně jako staří Římané Celsus a Galénos z Pergamu.

Co způsobuje bolest?

Bolest je varovným signálem, který chrání organismus před závažným poškozením tělesných tkání. Je pociťována obvykle v případě, že jsou podrážděna speciální nervová zakončení – nociceptory (např. při popálení, říznutí, zánětu). Nervové vzruchy jsou z nociceptorů vedeny periferními nervovými vlákny do míchy a dále přes různé struktury mozku až do příslušných oblastí mozkové kůry, kde dojde k uvědomění si bolesti.

Co je a jak vzniká neuropatická bolest?

Neuropatická bolest vzniká po poškození periferní části (např. nervy na rukou a nohou) nebo centrální části (mozek, mícha) nervového systému nebo obou. Je vyvolána nerovnováhou mezi procesem podráždění a útlumu v nervovém systému a nevyžaduje tedy podráždění speciálních nervových zakončení - nociceptorů. Význam neuropatické bolesti není ochranný a příčina nebývá ihned patrná. Pokud bolestivé impulzy proudí do mozku delší dobu, vzniká v některých strukturách nervového systému stav trvalého podráždění. Důsledkem je zkreslené vnímání podnětů na organismus, kdy dosud nebolestivé podněty (např.dotek vatovým smotkem) jsou vnímány jako bolestivé (alodynie), jindy je podnět nepřiměřeně bolestivý (hyperalgézie). Periferní neuropatická bolest má zdroj bolesti v periferním nervu, centrální bolest má svou příčinou v míše nebo mozku. Neuropatická bolest - centrální nebo periferní - má vlastnosti chronické bolesti, tj. významná je úloha psychiky, únavy, stresu, nízké tolerance bolesti a je spojená s pocity úzkosti a strádání.

Jak se bolest obecně vyvíjí?

Akutní a chronická bolest

Akutní bolest je obvykle spojená s poraněním tkáně (úraz) nebo zánětem. Má rychlou (fázickou) složku - bezprostřední vjem bolesti, na kterou navazuje pomalejší (tonická) složka bolesti, která dříve nebo později zmizí. Významnou roli v přenosu akutní bolesti hrají periferní nervová vlákna vedoucí vjem bolesti do mozku a míchy. Krátce trvající bolest vede k mimovolnímu pohybu (záškubu) končetinou nebo tělem, k bolestivé grimase a náhlému pocitu úzkosti a strachu. Její úloha je ochranná - brání poškození tkáně.

Chronická bolest se vyznačuje přetrváváním tonické složky bolesti i po zhojení poškozené tkáně. Může se objevit po delší době od poškození tkáně (týdny nebo měsíce). Významnou roli u chronické bolesti hraje psychika (únava, nevyspání, osobní zkušenost s bolestí, individuální tolerance bolesti). Někdy nemusí být její příčina zjevná a léčba je mnohem složitější a obtížná. Zásadní roli ve vnímání chronické bolesti hraje centrální nervový systém a některé chemické látky v mozku (neuromediátory a hormony). Může být provázena tzv. vegetativními příznaky např. zrudnutí, prosáknutí až otok, které se spontánně objevují a opět mizí – kauzalgie.