Skip directly to content

Fibrilace síní

Příčiny a důsledky nemoci

Fibrilace síní (FS), jinak též atriální fibrilace, je nejčastější porucha srdečního rytmu (tzv. arytmie), kterou trpí stále více lidí. Jen v Evropě postihuje téměř 9 milionů osob. V souvislosti se stárnutím populace i vyšší prevalencí některých onemocnění, která jsou považována za rizikové faktory fibrilace síní, lze v příštích dekádách očekávat zdvoj- až ztrojnásobení počtu pacientů s FS.

Fibrilace síní postihuje dospělé nezávisle na věku, ale nejčastěji se rozvíjí u osob vyššího věku – trpí jí zhruba jedna z deseti osob starších 65ti let. U dětí je fibrilace síní neobvyklá. Pokud je přesto přítomna, pojí se většinou se závažným srdečním onemocněním nebo se vyskytuje po kardiochirurgických operacích.

Jak vzniká fibrilace síní?

Při zdravé činnosti srdce vzniká v pravé síni pravidelný elektrický vzruch, který se řízeně šíří srdcem a vyvolá nejprve stah obou síní, poté stah obou komor. K fibrilaci síní dochází tak, že se do obou srdečních síní dostávají škodlivé vzruchy, které neřízeně krouží po svalovině síní. Síně se kvůli tomu přestanou koordinovaně stahovat a pouze se chvějí (fibrilují). Tím ztrácejí svou čerpací schopnost a městná v nich krev.

Naštěstí je přírodou zařízené, aby se škodlivé chaotické elektrické vzruchy nešířily i na komory − tam je signálu dovoleno projít jen jednou za čas. Komory se tedy stahují a čerpají krev, ale bijí nepravidelně a někdy také příliš rychle.

Proč je fibrilace síní nebezpečná?

Fibrilace síní sice člověka na životě bezprostředně neohrožuje, ale může významně zhoršit kvalitu jeho života. Rychlá a nepravidelná srdeční akce totiž narušuje čerpací funkci celého srdce, vede k horšímu zvládání zátěže a u některých nemocných může vést ke vzniku srdečního selhání.

Tato arytmie je však převážně spojena se zvýšeným výskytem mozkových příhod. Ztráta čerpacích schopností síní totiž vede k jejich horšímu vyprazdňování, změně toku až víření krve, a to má za následek snadnější vznik krevních sraženin. Obvykle k tomu dochází ve výběžku levé síně zvaném ouško. Odtud se může sraženina dostat do krevního oběhu a ucpat některou z důležitých cév.

To je závažný stav, ať už k němu dojde na jakémkoliv místě v krevním oběhu. Nejzávažnější je ale právě situace, kdy sraženina skončí v některé z mozkových tepen a způsobí cévní mozkovou příhodu. U jedinců s FS je riziko vzniku cévní mozkové příhody 5× vyšší než u osob bez této arytmie.

Diagnostika

Fibrilace síní se, podobně jako jiné srdeční arytmie, může projevovat u každého pacienta jinak. Jedním z hlavních projevů bývá pocit nepříjemně vnímané srdeční akce – tzv. palpitace. Někteří pacienti výrazně vnímají nepravidelnost srdečního tepu, jiní si všimnou rychlého bušení. Na arytmii může upozornit také náhlé snížení výkonnosti při fyzické zátěži (zadýchávání, pocení apod.).

Existují ale i pacienti, kteří si žádné takové příznaky neuvědomují. Na fibrilaci síní se u nich přijde náhodně – v lepším případě při měření EKG z jiného důvodu, v tom horším až při vzniku některé z komplikací, jako je například cévní mozková příhoda.

Hlavním diagnostickým nástrojem pro odhalení fibrilace síní je elektrokardiografické vyšetření srdce (EKG). Zkušený lékař může arytmii poznat i podle pohmatu pulzu nebo při poslechu srdce, ale záznam EKG je tím, co diagnózu potvrdí.

Léčba

V léčbě fibrilace síní mají lékaři řadu možností, ne všechny jsou ale vhodné pro každého pacienta. Léčebné postupy by měly být voleny individuálně podle aktuálního stavu nemocného (věku, přítomnosti dalších chorob, příznaků arytmie apod.). Každá léčba s sebou totiž zároveň přináší určité riziko, proto je nutné posuzovat, jestli FS pacienta skutečně trápí či ohrožuje natolik, aby měla léčba opodstatnění.

Zásadní rozhodnutí je, zda se bude lékař snažit FS odstranit a obnovit normální, tzv. sinusový srdeční rytmus, či zda je možno arytmii ponechat a pomocí léků pouze usměrňovat rychlost, s jakou se vzruchy převádí na srdeční komory. V obou případech je ale nutné myslet na vysoké riziko mozkové příhody a co nejrychleji nasadit pacientovi protisrážlivé léky, tzv. antikoagulancia.

Typů léčby, které upravují srdeční rytmus, existuje hned několik. Jedním z těch jednodušších je „nahození“ správného rytmu pomocí nitrožilní infuze speciálních léků nebo elektrickým výbojem, tzv. kardioverzí. Dále sem patří různá antiarytmická léčiva, která se užívají dlouhodobě. 

Po selhání těchto základních léčebných metod nastupuje takzvaná ablace – mechanické přerušení elektrických drah ve svalovině síní, po kterých běhají výše zmíněné škodlivé signály. Jejím nejčastějším druhem je katetrizační ablace. Při ní se do srdce zavedou vpichem z třísel a krku nástroje zvané katétry. Ty mohou snímat elektrické signály, stimulovat srdce a najít původ vzruchů. Pomocí ablačního katétru lze poté aplikovat do srdce vysokofrekvenční proud, který zahřívá tkáň tak dlouho, dokud nedojde k jejímu zničení. Tímto způsobem se buď zničí ložisko, ze kterého arytmie vzniká, nebo se přehradí cesta kroužení elektrického vzruchu. Existuje i řada technických modifikací katetrizační ablace. Ablace se může provádět také chirurgicky, kdy bývá spojena i s odstraněním ouška levé síně. 

U některých pacientů nezpůsobuje arytmie žádné nepříjemné příznaky, a proto se ji lékaři nemusejí snažit za každou cenu odstranit. Na druhou stranu i dobře snášená FS může časem vést k vyčerpání srdce a vzniku srdečního selhání. A stále je tu přetrvávající riziko mozkových příhod.

Čím více epizod arytmie se vyskytne, tím ve svalovině síní vzniká více změn, které dále usnadňují její udržení/setrvání. Nejprve se jedná o změny na úrovni buněk, později přibývá drobných jizev, až nakonec u řady nemocných přijde stadium, kdy už nelze fibrilaci síní zrušit žádnou ze zmíněných metod a arytmie přetrvává ve své chronické formě už natrvalo. I v takové fázi je však terapie velmi důležitá – a to zejména protisrážlivá léčba, která významně snižuje riziko vzniku mozkových příhod.