Skip directly to content

Cévní mozková příhoda

Příčiny nemoci

Cévní mozková příhoda (CMP), lidově mrtvice, je velmi častý a závažný stav. Po srdečních a nádorových onemocněních je třetí nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích a stále častěji postihuje i mladší věkové kategorie.

Při CMP dochází k náhlému přerušení průtoku okysličené krve v určité části mozku, což vede k jeho závažnému a nevratnému poškození. Jedná se o akutní stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc a čas při tom hraje zásadní roli.

Cévní mozkové příhody můžeme rozdělit na dva typy:

  • Hemoragické, při kterých dochází ke krvácení do mozku. Hemoragické CMP tvoří přibližně 20 % všech mozkových příhod.
  • Ischemické, u nichž je příčina podobná jako u srdečního infarktu s tím rozdílem, že k uzávěru cévy dochází v mozku, nikoli v srdci. Ischemické CMP tvoří zhruba 80 % CMP.

Nejčastější příčinou ischemické cévní mozkové příhody je kornatění (ateroskleróza) mozkových tepen, obvykle v kombinaci s vysokým krevním tlakem (hypertenzí) a srážením krve v cévách (trombózou), způsobit ji může i vmetení krevní sraženiny (embolie).

Příznaky CMP

Pokud je přerušen přísun okysličené krve do mozku, jsou následky okamžitě viditelné. S každou další minutou, kdy mozek není dostatečně zásoben okysličenou krví, stoupá rozsah jeho poškození.

Mezi nejčastější příznaky CMP patří:

  • slabost až ochrnutí nebo porucha citlivosti části těla (postižený např. není schopen zvednout ruku a nohu);
  • ochrnutí poloviny obličeje a pokles koutku úst;
  • potíže s mluvením či porozuměním řeči (člověk může působit až zmateným dojmem);
  • porucha rovnováhy a koordinace pohybů;
  • náhle vzniklá a nevysvětlitelná závrať, nutkání na zvracení nebo zvracení;
  • silná bolest hlavy (typická pro mozkové krvácení);
  • porucha ostrosti vidění, dvojité vidění, výpadky zorného pole;
  • potíže se stáním na místě nebo s chůzí.

Někdy může dojít pouze ke krátkodobému přerušení zásobení krví. Pak nemusí být mozková tkáň poškozena a příznaky rychle samy vymizí. Ani tyto stavy se však nesmějí podceňovat a je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, protože přechodná mozková příhoda (TIA – transitorní ischemická ataka) může být předzvěstí daleko závažnějšího cévního onemocnění mozku.

Diagnostika

Při cévní mozkové příhodě hraje čas obrovskou roli. Čím déle je omezen přísun okysličené krve do mozku, tím větší poškození mu hrozí.

Při podezření na vznik akutní CMP je proto třeba vždy okamžitě volat zdravotnickou záchrannou službu - 155. Každý pacient s akutní CMP, i když se u něj projevují jen mírné příznaky, musí být považován za kriticky nemocného a měl by být odvezen do nemocnice, která disponuje iktovou jednotkou nebo iktovým týmem (iktus = mozková příhoda).

Při příjezdu do nemocnice jsou u něj provedena tato vyšetření:

  • měření krevního tlaku
  • měření saturace krve kyslíkem
  • neurologické vyšetření
  • laboratorní vyšetření
  • CT nebo MRI vyšetření mozku
  • EKG
  • ultrazvukové vyšetření mozkových tepen, popř. jiné cévní vyšetření

Podle závěrů vyšetření je zahájena samotná léčba, která kromě snahy o zprůchodnění mozkových tepen nebo o zastavení krvácení sestává i z řady dalších podpůrných opatření. Lékaři se snaží také o to, aby se CMP nevrátila – riziko opakování příhody v následujících 30 dnech dosahuje okolo 10 %.

Prevence CMP

Hrozbu mozkové příhody zvyšuje mnoho vlivů, které označujeme jako rizikové faktory. Některé z nich, jako je např. vyšší věk nebo dědičné předpoklady, sami nemůžeme ovlivnit. Jiné rizikové faktory však může pomoci snížit zdravý jídelníček, pravidelný pohyb, střídmá konzumace alkoholu, nekuřáctví nebo správná tělesná hmotnost. Mezi ovlivnitelné faktory patří mj.:

Tyto rizikové faktory vyžadují také pravidelné lékařské kontroly a správně nastavenou léčbu. Proto je důležité nezapomínat na primární prevenci, tj. na pravidelné návštěvy u praktického lékaře a dalších specialistů. Díky prevenci se můžeme riziku vzniku CMP zcela vyhnout nebo ho významně snížit.

Léčba CMP

Léčba musí být zahájena co nejrychleji od výskytu prvních příznaků. Zcela zásadní roli proto hraje čas, ve kterém se pacient s CMP dostane do nemocnice. Každá minuta navíc může znamenat závažné následky.

Standardní léčbou CMP je trombolýza – léčebný proces, během kterého je pacientovi do žíly aplikována látka, jež rozpouští krevní sraženiny. Donedávna lékaři předpokládali, že doba, po kterou se dá cévní mozková příhoda začít léčit trombolýzou, činí pouze 4,5 hodiny od prvních příznaků. Jak ovšem ukazují nejnovější studie, doba, po kterou má smysl trombolýzu provádět, může být až 9 hodin od prvních příznaků. Mechanická trombektomie neboli mechanické zprůchodnění cév mozku pomocí speciálního katétru může být provedeno až do 6 hodin od prvních příznaků, není však vhodné pro každého.

I pozdější příjezd do nemocnice má své opodstatnění, nejvíce ale lékaři mohou pomoci právě těm, kdo dorazí včas. Pokud pacient příznaky mrtvice podcení, může dojít k mnohem rozsáhlejšímu a závažnějšímu poškození mozku.

Cílem léčby je plné uzdravení pacienta a minimalizace poškození do takové míry, aby byla zachována soběstačnost pacienta a byl možný jeho návrat do běžného života. Přibližně 30 % pacientů po CMP však zůstává nesoběstačných a většina z nich vyžaduje institucionální péči.

U pacientů, kteří již mozkovou mrtvici prodělali, je nejdůležitější zabránit jejímu opakování (recidivě). Již během hospitalizace je jim nastavena nejvhodnější léčba, tzv. sekundární prevence, která zahrnuje užívání léků. Nejčastěji jde o tzv. antiagregancia (léky zabraňující shlukování krevních destiček) či antikoagulancia (léky snižující srážlivost krve), popřípadě další specifické léky. Samozřejmostí je i doporučení stran úpravy životosprávy.

CMP a fibrilace síní

U pacientů, kteří trpí fibrilací síní, je riziko vzniku CMP až 5× vyšší. Je to z toho důvodu, že ve špatně se stahujících srdečních síních může vzniknout krevní sraženina, která se následně dostane do mozkových cév. Toto riziko lze snížit zhruba o dvě třetiny pomocí vhodné protisrážlivé (antikoagulační) léčby.

Nejběžnějšími léčivy užívanými k prevenci cévní mozkové příhody spojené s fibrilací síní jsou antagonisté vitaminu K. Tyto léky snižují tvorbu některých z tzv. srážecích faktorů – bílkovin, které jsou v krvi zodpovědné za vznik sraženiny. Při podávání antagonistů vitaminu K je nutné pravidelně z odběru krve kontrolovat, zda je výše dávky správná. Na jejich protisrážlivý účinek totiž působí různé vlivy, jako je konzumace určitých potravin (především zeleniny obsahující vysoké množství vitaminu K), pití alkoholu nebo užívání jiných léků.

Kromě těchto léků se v profylaxi tromboembolických a trombotických příhod užívají také nová perorální antikoagulancia (tzv. NOACs), jejichž výhodou je mj. zanedbatelné riziko potravinových interakcí, nižší výskyt závažných krvácení, rychlejší nástup účinku a celkové zjednodušení léčby.