Skip directly to content

Jaké jsou možnosti léčby?

V současné době se uplatňuje tzv. biopsychosociální léčebný přístup. Biologickou léčbou rozumíme podávání psychofarmak. Farmakoterapie má rozhodující význam v období akutních příznaků, kdy je naprosto nezastupitelná, dále v období doléčování a jako prevence relapsu, tj. znovupropuknutí příznaků choroby. Základním typem farmak podávaných při schizofrenii jsou tzv. neuroleptika. Jsou to léky upravující narušené chemické pochody v mozku. Po odeznění nejakutnějších potíží se k léčbě přidávají i psychosociální metody – podpůrná psychoterapie, rehabilitace, pracovní terapie, psychoedukace apod., které jsou zaměřeny na řešení a zvládání psychologických problémů souvisejících s chorobou, na zvýšení společenské obratnosti a výkonnosti. Jejich cílem je pomoci nemocnému k návratu do běžného života. Farmakoterapie patří pouze do rukou lékaře – psychiatra, psychosociální léčbu musí provádět pracovník (psycholog, zdravotní/rehabilitační sestra, sociální pracovnice..) mající klinické zkušenosti se schizofrenními pacienty. U velké řady laických postupů bohužel neplatí často citované “když nepomůžou, alespoň neuškodí”, konzultace s lékařem je tedy vždy nutná.

Jak postupovat, když budete mít podezření na tuto chorobu?

Doporučujeme obrátit se na lékaře, k němuž máte důvěru, což může být i Váš praktický lékař nebo rodinný lékař, a který Vám zajistí specializované vyšetření. Výhodné to bývá zejména v případech, pokud tento lékař má k dispozici spolupracujícího psychiatra, kterému sám důvěřuje a může Vás připravit na kontakt s ním.

Ambulance psychiatrů jsou dnes již v každém městě a nebývá problém objednat se ke konzultaci. Zde bývá vhodné předem provést telefonické objednání. Telefonní čísla naleznete např. ve Zlatých stránkách (sekce zdravotnictví - psychiatrie).

Někdy se však situace vyvíjí velmi rychlým tempem a je nutné vyhledat pomoc neprodleně.

Místem prvního kontaktu s odbornou péčí se mohou stát linky důvěry, krizová centra nebo psychiatrické kliniky či léčebny mající své příjmové ambulance, kde je možné problém konzultovat se specialistou, který by měl rozhodnout o případné hospitalizace a její formě. Zde je nutné apelovat na včasnost příchodu k lékaři, neboť platí, že čím dříve se začne s léčbou, tím větší naděje na její úspěšnost.

Ke krizovým situacím, které vyžadují přivolání rychlé lékařské pomoci patří hrozba sebepoškození nebo sebevražda pacienta pod vlivem poruch vnímání, ale také to, projevuje-li se jedinec násilně vůči okolí. V případě agresivity vyššího stupně, kterou se může projevovat i dosud mírumilovný člověk, je vhodné zajistit také asistenci policie.

Základní rady nemocným a možnosti prevence

Základem je dobrá spolupráce nemocného s ošetřujícím lékařem a vzájemná důvěra. Nejdůležitějším preventivním opatřením je pravidelné užívání medikace i v období tzv. remise (tj. vymizení příznaků). Preventivní užívání léků je nutné dle individuálního průběhu choroby minimálně 1-2 roky, při opakujících se potížích alespoň 5 let, u některých pacientů však i celý život. Pozornost je nutné též věnovat tzv. “časným varovným signálům”. Jsou to většinou nespecifické psychické potíže (úzkost, zhoršení spánku, podrážděnost…), které občas mívá každý člověk, u jedince s anamnézou schizofrenní ataky však mohou mít závažnější význam a jejich včasné podchycení může být rozhodující v zabránění relapsu. Důležitou roli hrají samozřejmě i zevní faktory. Pacient by se měl proto snažit minimalizovat stres, kterému lze předcházet. Nevyhnutelný (např. stěhování) či nečekaně přicházející stres (úmrtí v rodině) je pak vhodné zvládat za intenzivnější podpory rodiny či psychiatra. Pozitivní roli v prevenci relapsu hraje samozřejmě i dobré rodinné zázemí a otevřená komunikace v rámci rodiny.

Rodina by měla být v pravidelném kontaktu s psychiatrem, který by měl objasnit plán léčby a sdělovat nemocnému i příbuzným své léčebné záměry. Současně by rodinní příslušníci měli akceptovat fakt, že pouze komplexní a dostatečnou dobu vedená léčba zabrání návratu příznaků. Pacient by měl být povzbuzován, aby pracoval na nejvyšší možné úrovni v zaměstnání a při běžných denních aktivitách, ale také při dodržování společenských norem a očekávání (oblékání, zevnějšek, chování).

Minimalizace stresu

  • Nedohadujte se kvůli psychotickému myšlení
    (s pacientovým přesvědčením nemusíte souhlasit, ale nepokoušejte se dokazovat, že je chybné)
  • Vyhněte se konfrontaci a kritizování
  • Během zhoršování příznaků může pomoci odpočinek a odstranění stresu
  • Chválit se vyplácí