Skip directly to content

Děti s nedostatkem růstového hormonu

Růst lze charakterizovat jako jednu ze základních vlastností, kterou se projevuje živý organismus a je popisován jako přibývání a zvětšování buněk, v tomto případě lidského organismu.

Růst je velmi citlivým ukazatelem dětského zdraví. Je to velmi složitý proces, který podléhá řadě vlivů jak vnějších, tak vnitřních. Je-li růst normální, bývá považován za samozřejmost, vybočí-li jakýmkoliv směrem, stává se z něj závažná psychosociální zábrana a to zejména v pubertálním období vývoje dítěte. Nejznatelnější růst do délky lze zaznamenat v období vývoje plodu v děloze, v prvém roce života dítěte a v období nastupující puberty.

Během růstu se mění poměry jednotlivých částí těla (např. velikost hlavy v poměru k velikosti těla), mění se také biochemické složení organismu (tzn. poměr vody a kostní hmoty, množství tuku, bílkovin a minerálů), a také jednotlivé orgány těla mají různě načasované období svého vývoje (v 6. letech má dítě již z více než 80% vyvinutou nervovou soustavu, ale např. pohlavní orgány jsou vyvinuty z méně než 10%).

Růst člověka lze rozdělit do tří na sebe navzájem navazujících období:

  1. Kojenecké a časně batolecí období : zahrnuje období od nitroděložního vývoje až po dva roky od narození. V tomto období je rychlost vývoje lidského organismu nejvyšší. Během infantilního období vyroste plod z jedné buňky až do délky padesáti centimetrů, které měří průměrný zdravý novorozenec. Dítě roste obrovskou rychlostí zejména v první polovině gravidity. Pro ilustraci, například kolem 20. týdne gravidity roste plod průměrnou rychlostí 10 cm / měsíc. Od této doby se růstová rychlost stále zpomaluje. Kolem období porodu pak již pouze kolem 2 cm / měsíc. Během posledních dvou měsíců gravidity se sice růstová rychlost zpomaluje, naopak ale dochází k nejrychlejšímu nárůstu hmotnosti plodu, což je způsobeno ukládáním tukových zásob, které jsou pak zdrojem energie pro novorozence v období bezprostředně po narození, kdy není schopen přijímat a zpracovat dostatečné množství potravy. Během prvního roku života vyroste dítě o asi 25 cm. Na konci tohoto období, tedy ve 2 letech, dosahuje přibližně 50% své předpokládané dospělé výšky.
  2. Dětské období: začíná koncem prvního roku a až do druhých narozenin se překrývá s kojeneckým a časným batolecím obdobím a trvá až do začátku puberty (u dívek do 10,5 let věku, u chlapců do 12,5 let věku). Růstová rychlost se postupně snižuje, tzn. že např. ve 3 letech dítě vyroste v průměru o 8 centimetrů za rok, ale v posledním roce před nástupem puberty to je již jen 5 centimetrů za rok.
  3. Dospívání: trvá 4 až 5 let a začíná o dva roky dříve u dívek (v průměru v 10,5 letech) než u chlapců (v průměru ve 12,5 letech). Je charakterizováno pubertálním růstovým výšvihem, který vrcholí v roce před dosažením plné pohlavní zralosti. V roce s nejvyšší pubertální růstovou rychlostí vyroste dívka průměrně 9 centimetrů za rok, chlapec průměrně 10 centimetrů za rok, následně růstová rychlost klesá. U dívek končí růst přibližně v 15 letech, u chlapců v 17-18 letech.

Které faktory ovlivňují růst dítěte?

Růst dítěte ovlivňuje řada faktorů. Mezi nejpodstatnější a prvotní, které mohou růst dítěte ovlivnit, patří ty, které působí v období před narozením dítěte (tzv., nitroděložní faktory). Řadíme mezi ně zejména výživu matky během těhotenství, stav metabolismu živin, zdravotní stav plodu a matky, správná funkce placenty, a jiné.

Pokud se dítě narodí malé na svůj gestační věk (je dán týdnem porodu), tj. s porodní délkou a/nebo porodní hmotností menší, než-li -2 směrodatné odchylky pro příslušný gestační věk, hovoříme o dětech, které se narodily jako velmi malé vzhledem ke svému týdnu porodu (SGA). Tyto děti se pak musí bedlivě sledovat a pokud jejich tělesný růst nedosáhne požadované normy do 4 let věku, jsou odesílány do specializovaných center pro léčbu růstovým hormonem.

K neovlivnitelným faktorům působícím na růst dítěte patří genetické faktory - dědičnost. Dědičnost působí rozhodujícím způsobem na výšku, které může dítě na prahu své dospělosti dosáhnout. Výška obou rodičů hraje přitom stejnou roli. Malí rodiče mívají obvykle i malé děti. Jsou-li oba rodiče malí, může být dokonce syn menší než otec a dcera menší než matka.

Ve výčtu faktorů, které nemalou měrou mohou ovlivnit růst dítěte, patří i sociální prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, vliv rodiny, citová deprivace (citové strádání), psychické nebo fyzické týrání dítěte.