Skip directly to content

Léčba

Antiepileptika

Základem léčby epilepsie jsou takzvaná antiepileptika. Ošetřující lékař volí vhodné antiepileptikum zejména podle typu záchvatů, ale třeba i věku pacienta, jeho profese a dalších faktorů.

Léčba se zahajuje vždy jediným lékem, jehož dávky se postupně zvyšují až do docílení účinku (tedy potlačení záchvatů), nebo nástupu nežádoucích účinků. Pokud první podávaný lék selže, vymění se za jiný. Šance, že první lék uspěje, se v průměru pohybuje mezi 40-60%. U některých pacientů je třeba kombinovat i více antiepileptik současně.

Náhlé přerušení léčby může vyústit v nakupení záchvatů až epileptický status. Léčbu antiepileptiky by proto nemocný nikdy neměl svévolně přerušit.

Chirurgická léčba epilepsie

Vhodnými kandidáty chirurgické léčby epilepsie je přibližně 5% ze všech pacientů. Jedná se hlavně o nemocné s prokázaným, dobře prostorově vymezitelným poškozením mozku, kde odstranění takového ložiska může vést i k vyléčení epilepsie.

Stimulace bloudivého nervu

Je poměrně nová metoda, při které se do podkoží hrudníku zavede stimulátor s elektrodou, která v pravidelných intervalech elektricky dráždí levý bloudivý nerv. Stimulace vede asi u třetiny pacientů s ložiskovou epilepsií k poklesu četnosti záchvatů o 50% a více. K úplnému potlačení záchvatů však dojde jen zcela výjimečně.

Doporučení

Při podezření na epileptické záchvaty by měl praktický lékař doporučit vyšetření specialistou - neurologem, nebo dětským neurologem. Ten pak na základě podrobného rozboru obtíží a objektivního nálezu rozhodne, zda je vhodné provést vyšetření EEG, případně i zobrazení mozku pomocí CT nebo MR.

Někdy je nutné podstoupit i vyšetření jiné, například kardiologické, endokrinologické a podobně. Potřeba a sled těchto vyšetření je však zcela individuální.