Skip directly to content

Rozhovor s generálním ředitelem Johnem P. Kennedym pro deník Právo

Zdraví je největší hodnotou člověka a stojí za to do něj investovat

Právo; str. 15 (Zprávy) ● 22. 10. 2016

Vydavatel: BORGIS, a.s.

ŘEDITEL ČESKÉ POBOČKY FARMACEUTICKÉ SPOLEČNOSTI PFIZER JOHN P. KENNEDY: „Pokaždé, když hovoříme o cenách léků, měli bychom mít na paměti, že léky mají svou hodnotu. Nejde jen o to, že se na jejich vývoj, výzkum a výrobu vynakládají obrovské částky. Jde zejména o to, že přinášejí obrovské hodnoty pacientům a celé společnosti. Nemocní lidé jsou příliš drazí pro jakýkoli systém, státy a jejich vlády potřebují zdravé občany,“ zdůrazňuje ředitel české pobočky farmaceutické společnosti Pfizer John P. Kennedy.

Johne, vy jste Američan, který se do České republiky přestěhoval se svou rodinou. Jaké byly vaše první dojmy?

Do České republiky jsem poprvé přijel asi před deseti lety. Byla to jen krátká návštěva. Ale od té doby jsem věděl, že se chci ještě vrátit. Krása, historie, kultura a lidé, to vše je zde mimořádné. Od té doby jsem poznal, že můžete nabídnout mnohem víc – od lesů Českého Švýcarska až k moravským vinicím. Moje rodina je tu velmi šťastná.

Existuje něco, co vás překvapilo v souvislosti s naším systémem zdravotnictví?

Moje první pozorování bylo, že kvalita českého zdravotnictví je vysoká stejně jako dostupnost zdravotní péče pro pacienty. Byl jsem překvapen, že zde máte nízký podíl financování péče přímo od pacientů a že zde neexistuje soukromé zdravotní pojištění. Pochopil jsem, že Češi jsou citliví k přímým platbám ve zdravotnictví, ale také že zdravotnictví trpí nedostatkem finančních zdrojů.

Jaký podíl zaujímají léky v rozpočtu zdravotnictví? Nejsou léky jednou z příčin neutěšeného stavu českého zdravotnictví?

To si nemyslím. Je potřeba to vysvětlit. Za prvé, musíme vzít v úvahu, že celé české zdravotnictví spotřebuje kolem 300 miliard korun za rok. Přibližně 65 miliard z toho jsou výdaje na léky. To znamená, že na léky se vynakládá přibližně 22 procent z rozpočtu zdravotnictví. Léky jsou navíc jediný segment ve zdravotnictví, jehož náklady klesají, a to již od roku 2009. Za druhé, ceny léků jsou zde nízké v porovnání s ostatními zeměmi. A konečně – léky představují investici do zdraví obyvatel. A zdravá populace je přece produktivní!

Říkáte, že léky jsou zde levné. Jak je stanovována cena léků?

Zákon říká, že ceny a úhrady léků musí být v České republice na nejnižší úrovni v EU. Nové léky musí mít před vstupem na trh analýzu nákladové efektivity a analýzu dopadu na rozpočet, a tím prokázat svou ekonomickou efektivitu. Dále je zde mnoho „neviditelných“ systémových opatření snižujících náklady na léky, jako například omezení preskripce pouze na některé lékařské od - bornosti, omezení hrazení léku pouze některým skupinám obyvatel, posunutí podávání léku do pozdějších léčebných linií. Tento systém spolu s úsporami plynoucími z uplynutí patentové ochrany starších léků tvoří úspory na lécích v miliardách každý rok. A to ještě nemluvím o hodnotě léčiv poskytovaných v rámci klinických studií pacientům zdarma.

Tak to je dobrá zpráva pro pacienty, ne?

Ne tak úplně. Země s nízkými cenami léků – jako je Česká republika – často trpí vysokým reexportem. Reexport je proces, kdy distributor prodává levné léky z České republiky do dalších evropských zemí, kde je cena léku vyšší. Jedná se o legální postup, který má ale jeden „nežádoucí účinek“. Může způsobit nedostupnost léku pro české pacienty. Čísla jsou kritická – analýza reexportu z roku 2015 ukázala, že se takto opětovně vyváží 11 % distribuovaných léků. Jsem rád, že vláda navrhla novou legislativu pro lepší kontrolu reexportu, a doufám, že pozměňovací návrhy otevírající nový prostor pro reexporty – jako návrh stanovující povinnost dodat léky distributorovi, potažmo lékárně do dvou dnů – budou odmítnuty.

Přesto si myslím, že v naší nízkopříjmové společnosti si lidé už nemohou dovolit platit více za léky a zdravotní služby.

Ve skutečnosti je zde podíl přímých plateb pacientů na zdravotnických výdajích nejnižší v porovnání se srovnatelnými země- mi. Relevantní diskuse by mohla být o tom, jak najít různé zdroje financování. Například přímé platby pacientů tvoří pouze 14 % rozpočtu zdravotnictví a 86 % je placeno z veřejných zdrojů. V ostatních zemích střední a východní Evropy je to nad 20 %. Obávám se, že tato nízká spoluúčast pacientů vede k přesvědčení, že zdravot - nictví by mělo být zadarmo. Ale to není, nikdy nebylo a nikdy nebude. Současná ekonomická situace v ČR je pozitivní. Platy stoupají, nezaměstnanost se snižuje. Přesto podíl soukromých zdrojů ve zdravotnictví stagnuje nebo klesá. Mělo by to být více vyrovnané.

Zdravotnictví trpí nízkou ekonomickou udržitelností. Co se stane, když systém zůstane stejný, jako je nyní?

Riziko je, že přístup pacientů ke zdravotním službám a k moderním lékům bude omezený. Nebo na trhu nebudou dokonce vůbec dostupné. To by však mohlo být kontraproduktivní, zejména s ohledem na stárnoucí populaci. Zdraví populace je dobré nejen pro ty, kteří se sami starají o své zdraví, zejména je ale důležité pro ekonomiku a pro celou společnost. Včasný přístup k novým, inovativním lékům je zásadní pro udržení zdravých a produktivních obyvatel.

Nemůže tedy farmaceutický průmysl snížit ceny léků, a tím ulevit napnutému rozpočtu veřejného zdravotního pojištění?

To je velmi dobrá otázka. Jenže ceny léků nejsou problémem českého zdravotnictví. Jak už jsem říkal, ceny máme nejnižší v EU. Další úspory na lécích by už nepřinesly pozitivní dopad, protože představují jen malou část výdajů ve zdravotnictví. Spíše by se mělo zajistit, aby byly současné úspory v lékové politice použity na úhradu nové, inovativní léčby. Nové léky budou totiž hrát klíčovou roli v řešení problémů, kterým budou čelit pacienti a zdravotní systémy.

Co tím myslíte?

Léčivé přípravky jsou jedním z nejsilnějších nástrojů řešení problémů, kterým čelí zdravotní systémy v Evropě. Od roku 1990 klesla úmrtnost na rakovinu o 20 % a úmrtnost na HIV o 80 %. Dokonce víme, že 73 % celkového zvýšení očekávaného věku dožití v zemích OECD v letech 2000 až 2009 je díky inovacím v léčivech. Mohl bych dlouho pokračovat a hovořit o fantastických zlepšeních kvality života pacientů trpících revmatoidní artritidou, hemofilií, kardiovaskulárními cho- robami, vzácnými onemocněními a podobně. Jenže za tím vším něco je – a to je hodnota léků.

Hodnota léků?

Ano. Každý ví, že léky umějí zlepšit životy jednotlivých pacientů. Ale ne všichni si uvědomují, že investice do léků vlastně pomáhá snížit náklady zdravotnických systémů. Například snížením nákladů na hospitalizace, na neproduktivitu člověka, na invaliditu. Pokaždé, když hovoříme o cenách léků, měli bychom mít na paměti, že léky mají svou hodnotu. Nejde jen o to, že se na jejich vývoj, výzkum a výrobu vynakládají obrovské částky. Jde zejména o to, že přinášejí obrovské hodnoty pacientům a celé společnosti. Nemocní lidé jsou příliš drazí pro jakýkoli systém, státy a jejich vlády potřebují zdravé občany. Zdraví lidé jsou tou nejdůležitější hodnotou každé společnosti.

Kolik tedy stojí vývoj nového léku?

Průměrné náklady na výzkum a vývoj nového léku činí 2,6 miliardy amerických dolarů. Celý proces přitom trvá 11 až 14 let. Farmaceutický průmysl s přehledem vítězí v investicích do výzkumu a vývoje nad všemi ostatními průmyslovými odvětvími, a to i v době ekonomických krizí. Například společnost Pfizer investovala v roce 2015 více než 192 miliard korun do výzkumu a vývoje léků. To představuje skoro 16 % našich globálních obratů.

Na jaké oblasti se vaše společnost v oblasti inovací zaměřuje?

Vyvíjíme takové léky, které přinesou maximální hodnoty a budou mít dopad na reálný svět. Zaměřujeme se na oblast onkologie, neurologie, vakcín, kardiovaskulárních a metabolických onemocnění a další. Chtěl bych vysvětlit, co to znamená „dopad na reálný svět“. V procesu výzkumu máme velmi slibné molekuly na Alzheimerovu chorobu. Víme, že odsunutí počátku této nemoci o pouhý rok by ušetřilo přibližně 340 miliard dolarů do roku 2050 v Evropě. Pokud farmaceutický průmysl dokáže přinést nový lék proti této hrozné nemoci, bude to mít ohromnou hodnotu pro celou Evropu i svět.

Otázkou ale je, zda budou systémy zdravotnictví ochotny takový lék hradit?

Jejich rozhodování by bylo o mnoho jednodušší, pokud by ministerstva zdravotnictví spolupracovala s ministerstvy pro sociální záležitosti, protože úspory se projeví zejména ve sféře sociální. Populace stárne. V roce 2050 bude každý třetí Čech starší šedesáti pěti let, ale pouze 56 % populace bude v produktivním věku. Hranice věku odchodu do důchodu se nemůže zvedat donekonečna. Lidé musí být zdraví a produktivní i ve vyš ším věku. Jeden z nejúčin - nějších nástrojů je silné zaměření na prevenci a včasný přístup k moderním lékům, protože ty značně přispívají k prodloužení let dožitých ve zdraví. Krátce řečeno, výdaje na moderní léky nesmějí být chápány jako náklady, ale spíše jako investice do budoucnosti příštích generací.

Přibližně 65 miliard jsou výdaje na léky, což je asi 22 procent z rozpočtu zdravotnictví.

Země s nízkými cenami léků – jako je ČR – často trpí vysokým reexportem.